Farnost Panny Marie Sněžné v Praze



      

P. Jan Nepomuk Štikar OFM

Jan Nepomuk Štikar se narodil v roce 1891 v malé vesnici Újezd u Žďáru nad Sázavou na Českomoravské vysočině. Od svých jedenácti let byl v péči svého strýce v Plzni, kde chodil do gymnázia a později jako františkán studoval teologii. Řeholní slib složil v roce 1913, na kněze byl vysvěcen roku 1914.

V jeho životě jsou důležitá tři místa, kde působil. Nějakou dobu byl v klášteře v Turnově. Dobové záznamy se zmiňují o jeho působení. Například: „V římsko – katolické farnosti Újezd pod Troskami (kostel Sv. Jana Křtitele) proběhla 15. - 22. března 1925 sv. misie, kterou vedl P. Jan Štikar (řád sv. Františka, Turnov). Zpověď přijalo 273 kajícníků. Proběhla kázání, duchovní cvičení pro různé stavy. Celé působení misionáře je barvitě popsáno a některé prvky vystupují do popředí. Je to význam misijního kříže a široká zbožnost. I když na ukončení misie padal sníh, bylo zde mnoho lidí“.

Těžištěm jeho působení však byla v Praze farnost Panny Marie Sněžné, kde byl farářem od roku 1929 až do roku 1950, tedy jedenadvacet roků. Ve svých vzpomínkách Kadaňské nocturno uvádí profesor Milan Slavický: „Byla to velmi významná funkce. Za první republiky, také do značné míry jeho přičiněním, byl tento chrám střediskem i kulturního a společenského života. P. Štikar se angažoval i v organizování duchovní hudby, a to na nejvyšší úrovni – byl redaktorem časopisu Cyril a předsedou Obecné Jednoty Cyrilské, která sdružovala chrámové sbory a zájemce o duchovní hudbu z celé republiky. Mezi jeho blízké přátele patřil i Josef Bohuslav Foerster a řada dalších významných hudebníků. Sám byl velmi dobrým varhaníkem.“ Pracoval též na harmonizaci liturgických zpěvů a úzce spolupracoval na zkouškách s Cyrilskou Jednotou františkánského chrámu Panny Marie Sněžné.

V publikaci Česká františkánská knižní kultura se zdůrazňují jeho zásluhy v péči o františkánskou knihovnu s konstatováním, že „Zpřístupnění prostor a sbírek historické knihovny pražských novoměstských františkánů odborné veřejnosti zase umožnil kvardián, knihovník a znalec hudby i historie místní bibliotéky Jan Nepomuk Štikar na počátku 30. let“.

Avšak mnoho jeho činností a úsilí bylo násilně přerušeno přepadením klášterů komunistickou mocí v dubnu 1950. P. Jan Nepomuk Štikar byl se svými spolubratry internován v táboře v Oseku.

Po skončení internace nastoupilo období třetí, kdy byl pro svůj nekompromisní postoj k tehdejšímu režimu vypuzen z Prahy. Směl spravovat faru v Kadani a sloužit mše zejména v děkanském kostele Povýšení sv. Kříže. Byl tak blízko násilně vyklizeného gotického františkánského kláštera Čtrnácti sv. Pomocníků, který byl po staletí významnou součástí františkánského světa v českých zemích. Navázal nová a prohloubil stará přátelství, zejména s rodinou Slavických, které bylo výrazem duchovního a hudebně tvůrčího a interpretačního souznění.

O životě P. J. N. Štikara v tomto období píše ve svých vzpomínkách Kadaňské nocturno profesor Milan Slavický (editorem je historik Petr Hlaváček, PhD). Mimo jiné konstatuje, že „viděno optikou celoživotního úsilí je největší hodnotou vzpomínka stovek lidí v různých městech (Turnov, Praha, Kadaň) na významnou osobnost českého duchovního a kulturního života, který žil pro druhé a zanechal v jejich mysli nezapomenutelnou stopu“. O tom svědčila i hojná účast lidí na jeho pohřbu 9. dubna 1960.

Autorem článku je Jiří Štikar, synovec P.Štikara
Fotografie laskavě poskytla paní Eva Slavická