Farnost Panny Marie Sněžné v Praze



      

Založení chrámu ve 14. století

Současný kostel je torzem někdejšího největšího, avšak nedokončeného novoměstského trojlodního chrámu kláštera karmelitánů, založeného v roce 1347, skládající se z původního presbyteria - nově zaklenutého a upraveného po roce 1603 - a z bočních kaplí. 29. 3. 1346 papež Kliment VI. povolil generálům a bratřím P. M. Karmelské, že mohou převzít v Praze nebo na jejím předměstí stavební místo a na něm postavit chrám s věží pro zvony a dům s nezbytným příslušenstvím pro 12 řeholníků. Papežovo svolení reagovalo patrně na konkrétní žádost ze strany Karla IV, chystajícího svoji korunovaci i založení Nového Města. Řád karmelitánů, těšící se velké úctě a oblibě pro svoji učenost a vypjatou mariánskou úctu, nebyl dosud v českých zemích zastoupen. Založení kláštera bylo spojeno s dlouho očekávanou korunovací Karla IV. a Blanky z Valois. Klášter se tak stal jediným společným založením korunovaného královského páru. Podle kroniky Beneše Krabice z Weitmile Karel IV. založil den po slavné korunovaci, 3. 9. 1347, klášter před branou sv. Havla, uvedl do ní bratry karmelitány a věnoval jim dřevo, z něhož byl postaven slavnostní sál pro korunovační hostinu. Karmelitáni dřevo použili pro stavbu kostela a obydlí, jak doslovně kronika uvádí. Zakládací listina Karlova, datovaná 9. 11. 1347 v Norimberku, známá jen z potvrzení Václava IV. (7. 7. 1384), určuje rozsah pozemku klášteru Karlem darovaný a ohraničený příkopem: za branou a můstkem sv. Havla až k Židovské zahradě a hřbitovu, „in aréna" - na Písku, jak bývalo předměstí nazýváno.

V. Lorenc prokázal, že místo pro klášter bylo vyměřeno již v souladu s projektem budoucí zástavby Nového Města, založeného na jaře 1348. Karel požádal Arnošta z Pardubic, aby vyzval věřící k příspěvkům na výstavbu nově založeného kláštera. Karmelitáni patřili od roku 1245 k žebravým řádům, odkázaným na almužny - neměli vlastní statky a ani je nesměli přijímat - pokud jim fundátor sám budovy nepostavil. Snad i proto obdrželi od zakladatele tak rozsáhlé území, aby mohli prodejem parcel získat prostředky na stavbu. Před zimou 1347 bylo ze dřeva asi postaveno provizorium, stranou místa, určeného pro kamenný kostel a klášter. Listina Klimenta VI. z 23. 2. 1352 uvádí „domus" řeholníků, v roce 1366 je zmiňována „stuba maior monasterii".

v tomtéž roce papež Urban V. vyzývá karmelitány v Praze, aby dle přání a na žádost Karla IV. vyslali své vynikající muže na novou universitu na teologickou fakultu, kde mají působit jako řádní profesoři. List kardinála Pilea z 19. 4. 1379 se zmiňuje o příspěvcích na opravu a rozšíření kostela a klášterních budov. Stávající kostel velikostí patrně nepostačoval. Dle Beckovského byl pražský konvent jeden z nejpočetnějších - žilo zde údajně na 200 duchovních a 60 doktorů teologie. Rozhodnutím řádové generální kapituly v Bruggách v roce 1379 bylo v klášteře zřízeno řádové generální studium při universitě pražské. Podle zápisu v graduálu z roku 1397, chovaném u krakovských karmelitánů, byl stavebníkem nového vysokého chóru Heřman z Tachova, převor karmelitánů v 1etech 1379-97. Ten jej dal také zastřešit a pořídil varhany. Roku 1385 se zmiňuje sakristie. Měšťané přispívali na stavbu kostela ještě v 1etech 1397, 1404, 1411. Peníze na stavbu získával konvent navíc z odpustků, pokut a pronájmem a prodejem stavebních parcel na okrajích rozsáhlého pozemku.

Text z knihy "Umělecké památky Prahy - Nové Město"
vydané nakladatelstvím Academia, 1998