Rozhovor s Taťánou Lenfeldovou
Mgr. Taťána Lenfeldová již řadu let vyučuje v naší farnosti náboženství. Věnuje se nejmenším dětem a každý rok několik dětí připraví k prvnímu svatému přijímání.
Jak jste se k vyučování náboženství dostala, jaké máte katechetické vzdělání?
V rámci studia na Katolické teologické fakultě University Karlovy (promovala jsem 13. 7. 2000) jsem absolvovala náslechy výuky náboženství právě v klášteře u Panny Marie Sněžné. Františkáni mi pak sdělili, že by potřebovali někoho na výuku náboženství pro děti mladšího školního věku. Domluvila jsem se s otcem Michalem a od října 2000 až doposud pravidelně učím náboženství a připravuji děti na 1. svaté přijímání.
Jaké je Vaše zaměstnání?
Jsem úřednice a pracuji na ministerstvu v Praze. V osobním životě jsem babička tříletého Matouše.
Máte nějaké katechetické (životní) vzory?
Vzorem katechety je pro mne pan profesor ThLic. Bomunil Kolář, který vyučoval katechetiku a pedagogiku na teologické fakultě v době, kdy jsem tam studovala. Zaujal mě svým láskyplným a moudrým vztahem k člověku, zvláště k dětem.
V době své konverze jsem byla okouzlena „malou cestou“ sv. Terezie z Lisieux. Je mi velmi blízká dodnes. Promeditovala jsem její „Dějiny duše“ a další knihy a začala se hlouběji zajímat o karmelitánskou spiritualitu. Jako odpověď na Boží pozvání na tuto cestu svatosti jsem složila sliby v sekulárním řádu P. Marie z hory Karmel a svaté Terezie od Ježíše. Snažím se žít v duchu evangelijních rad čistoty, chudoby a poslušnosti a v duchu blahoslavenství podle Řehole sekulárního řádu bosých karmelitánů.
Velmi blízký je mi i sv. František z Assisi a celý františkánský řád.
Jakým způsobem s Vámi spolupracuje farář (nebo farní vikář), jak často se výuky zúčastní?
Právě včera otec Michal byl na naší hodině náboženství a dnes přijde také.
Jsme v pravidelném spojení a cokoliv je potřebné, prohovoříme společně. Např. vyšel zájem od rodičů dětí, které již byly u 1. svatého přijímání vloni, aby přistoupily ke svátosti smíření v předem určené době před vánočními svátky. Domluvila jsem vše s otcem Michalem a velmi se to osvědčilo, protože přišla celá skupina dětí.
Každou neděli je kaple sv. Michala plná při mši svaté pro rodiče s dětmi. Kolik dětí se zúčastní výuky náboženství?
Na dětskou mši v neděli do kaple sv. Michala chodí všechny moje děti vyjma dvou děvčátek, které jsou z farnosti sv. Ludmily a chodí v místě svého bydliště, na náměstí Míru.
Jak velké děti máte ve skupině? Jak obvykle probíhá Vaše vyučovací hodina?
V tomto roce 2004-2005 chodí na náboženství sedm dětí mladšího školního věku (1.-3. třída) a čtyři děti (1.–2. třída) na přípravu k 1. svatému přijímání.Hodina začíná vždy při rozsvícené svíčce modlitbou nebo písničkou. Pak opakujeme nejdůležitější myšlenky z minulé hodiny, děti přidávají i svoje příběhy za uplynulý týden. Děti čtou a píši ještě jen maličko, proto většinou kreslíme. Připravuji jim k nové látce jeden nebo více obrázků. Děti obrázky vybarvují, skládají jako puzzle nebo vystřihují, a mezitím jim vyprávím příběh a děti ho opakují. Druhou neméně významnou složkou výuky je poslech četby z Písma svatého, spojený s analýzou přečteného. Děti jsou šikovné a mají neuvěřitelnou paměť. Při biblickém kvartetu se učíme orientovat se v Písmu, znát zkratky Starého i Nového zákona a co znamenají čísla za nimi, učíme se vyprávět pohotově celé příběhy, které jsou na obrázcích. Na Mikuláše a na Vánoce zpíváme koledy. O Vánocích pravidelně navštěvujeme vzácnou výstavu Betlémů, které vystavují františkáni v ambitu kláštera. Hodinu končíme motlitbou a přímluvami, které se děti modlí spontánně, jeden po druhém. Modlí se za své rodiče, za sourozence, za děti, které právě chybí na hodině, nebo za děti, které znají, za všechny lidi a za celý svět.
Kdy letos přistoupí děti poprvé ke stolu Páně? Jak vnímáte spoluúčast farnosti na této tak zásadní události v životě farního společenství?
Ke stolu Páně měly přistoupit letos čtyři děti, které připravuji každou středu. Po dohodě s otcem Michalem nakonec půjdou jen dva chlapci, Tomášek a Honzík. Slavnost se uskuteční první neděli po skončení velikonoční doby na Seslání Ducha Svatého 15. 5. 2005 v 9:00. Prvnímu svatému přijímání bude předcházet svatá zpověď dětí, termín ještě s otcem Michalem domluvíme.
Celá farnost je ze srdce zvána.
Mění se v průběhu let zájem o výuku?
Počty dětí se mění. V roce 2002-03 chodilo 6 dětí na náboženství a 6 na přípravu na 1. sv. přijímání, v roce 2003–04 chodilo 5 dětí a 5 dětí a v roce 2004-05 chodí na náboženství 7 dětí mladšího školního věku (1.-3. tř.) a 4 děti (1.–2. třída) na přípravu k 1. svatému přijímání.
Proč je podle Vašeho názoru náboženské vzdělání důležité?
Náboženské vzdělávání je v průběhu celého života a zvláště v dětství velmi důležité a je to obrovský dar, když dítě může vnímat náboženské hodnoty včas. Je to nezbytný prostředek při poznávání Boha, Církve i sebe. Církev je pověřena odhalovat světu tajemství Boha, které bylo zjeveno v Ježíši Kristu. Zároveň Církev odhaluje smysl existence člověka a uvádí ho do plné pravdy o něm samém a o učení Církve. V evangeliu sv. Matouše 28, 19-20 sám Ježíš vybízí: „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všechno, co jsem vám přikázal….“
Člověk je stvořený, aby žil ve společenství. A křesťan nemůže žít bez zapojení do místní církve. Společenství křesťanů s Bohem skrze Ježíše Krista ve Svatém Duchu, je základní myšlenka, kterou nám papež Jan Pavel II. předává ve svém listě „O povolání a poslání laiků v církvi a ve světě“ (Christifideles laici). Proto je důležité náboženské vzdělávání a zapojení do místní církve. S milostí Boží tak může člověk lépe poznávat Boha a svoje poznání a vztah k Bohu prohlubovat.
Květen 2005
Rozhovor připravila Ludmila Jirsová