Kaple Panny Marie Pasovské
Kaple Panny Marie Pasovské čili Pomocné v nádvoří kostela Panny Marie Sněžné je pozoruhodná zejména svým zasvěcením a milostným obrazem, který je zde chován. Po posledních úpravách interiéru je vlastně i jediným výtvarným akcentem jejího interiéru.
Z původního hlavního oltáře - ostatní byly odstraněny - se zachoval jeho nástavec s milostným obrazem Panny Marie, replikou původního obrazu, který je umístěn v poutním kostele v Pasově. Je to sice pozdější, ale velmi kvalitní kopie z 18. století sledující dosti věrně svůj pasovský vzor.
Maria je zachycena sedící na klíně s Ježíškem, který se k ní obrací důvěrným laskajícím gestem s pohledem zaměřeným do její tváře. Maria sama se pak s mírně vytočenou hlavou svým pohledem obrací k divákovi. Není to však jen těsný vztah Ježíše a Marie, matky a syna: je to Kristův pohled, který se na nás obrací Mariinýma očima, jakoby právě ona byla onou jedinou a pravou prostřednicí mezi ním a námi.
Tento původní obraz, pořízený r. 1622 jako kopie díla Lucase Cranacha dómským děkanem Marquartem, byl zejména v době třicetileté války cílem četných poutí a nazýván "Maria hilf!" - Maria, pomoc!. Když poutníků přibývalo, byl zde postaven dnešní poutní kostel s kaplemi, dokončený v r. 1638 a dominující pasovskému panoramatu.
Hlavní sláva obrazu ovšem nastala v r. 1683. Císař Leopold I., který v této době obležení Vídně Turky pobýval v Pasově, se v tísni obrátil k Panně Marii, aby vyprosil pomoc při osvobození obleženého hlavního města, jehož pád hrozil.
Když poté byli Turci slavně u Vídně poraženi - což znamenalo fakticky zastavení celé další turecké expanse -, rozšířila se přes noc sláva pasovského obrazu Panny Marie Pomocné, začaly vznikat kaple a kostely Panny Marie Pomocné ve všech zemích říše, od Uher po Elsasko, české země nevyjímaje. Pasovský poutní obraz se stal jakýmsi státním symbolem země.
Původní kaple Čtrnácti sv. pomocníků, jak znělo její zasvěcení, vznikla již v 17. století, teprve po moru v r. 1713, kdy se zde usadilo bratrstvo P.Marie Pomocné, dostala v r. 1719 své dnešní patrocinium a následně i své barokní vybavení. K němu patřil mimo hlavní také oltář mariánský, předvším oltář Čtrnácti sv. Pomocníků, památka původního zasvěcení, vrcholně barokní dílo s hodnotným oltářním obrazem a sochařskou výzdobou, který se nacházel na zadní stěně kaple. Býval tu i oltář sv. Kříže, který byl umístěn blíže vchodu.
Hlavní oltář P.Marie zabíral svým bohatě zdobeným barokním retablem východní stěnu kaple s obrazem ve středu, neseným dvěma anděly a dvěma bočními vstupy do prostoru za oltářem, na levé straně s průchodem do kaple sv. Michala.
Z další výzdoby jsou to především dřevěné, bíle štafírované sochy ve výklencích ve stěnách, zachycující sv. Josefa a apoštoly (Jan Ev., Tomáš, Šimon, Bartoloměj a další apoštol). Sochy pocházejí z okruhu vynikajícího sochaře vrcholného baroku v Čechách, Matěje Václava Jäckla z první čvrtiny 18. století, tedy z doby vzniku mariánské kaple. Pokračování této řady plastik je ve výklencích v protější kapli sv. Jana Nepomuckého.
Tyto sochy lze spatřit na původních místech, jen dvě z nich, které byly v západní části kaple změněné ve farní místnosti, jsou dnes umístěny volně u východní stěny. Věřme, že se jednou zase vrátí na své původní místo ve výklencích, až bude možno prostor této památné kaple obnovit v jejím původním rozsahu.
Obrácená orientace kaple po její obnově způsobila, že obraz Panny Marie, který jako duchovní centrum spolu s oltářem dominoval celému prostoru, se octl zcela mimo liturgické dění s obětním stolem. A tak nejen sám obraz, ale především jeho poselství, jeho pohled, určený právě odpovídajícímu pohledu našich očí, shlíží teď smutně na záda věřících. Je to škoda.
Jan-Jakub Outrata