Obraz Ukřižování v refektáři
Obnova vnitřních prostor kláštera přinesla i restaurování zašlé malby na čelní stěně refektáře. Restaurování rozsáhlého plátna však ukázalo, že jde o velmi kvalitní malbu ze 17. století, konposičně i barevně velmi působivou.
Vznik malby je možno spojit s datem přestavby refektáře do jeho dnešní podoby v roce 1674, kdy při přestavbých horních pater kláštera byl poškozen původní dřevěný strop staršího, patrně původního refektáře karmetitánského. Malba na plátně v rámu, který je přisazen ke stěně, byla častým mytím v roce 1749 již natolik poškozena, že ji bylo nutno v témže roce restaurovat a podložit novým plátnem.
Míra obnov obrazu v r. 1749, kdy byl patrně zbaven do značné míry vrchních lazurních vrstev, mohla zasáhnout do dílčích detailů, celkový slohový ráz však patrně zůstal nedotčen.
Je zajímavé, že její tehdejší restaurátor spolu s obnovou díla upozornil na nutnost jejího budoucího citlivého čištění jen houbou a teplou vodou, aby obraz nebyl opětovně častým mytím poškozován. Za dobu od tohoto restaurování obraz opět zašel a ztmavl, až jeho poslední restaurování mu vrátilo jeho původní barevnost.
V souvislosti s opravou malby je však především zmíněno i její připsání "slavnému malíři" Škrétovi. Pro poznání historika i milovníka umění je to sdělení nadmíru důležité, zasluhující bližší pozornosti.
Rozehlá komposice je rozložena na stěně po obou stranách dveří. Na pravé straně skupina s Marií a Janem, v níž sv. Jan ukazuje významným gestem na kříž s Ukřižovaným, umístěný v levé části obrazu. Obraz je proveden výrazně šerosvitnou metodou, jednotlivé postavy vystupují z tmavého krajinného pozadí v hnědavých odstínech. Typika tváří i klidné pojetí scény, naplněné smutkem, ale i důstojností okamžiku odpovídá Škrétovi a jeho okruhu, stejně tak i výrazná monumentalita a oproštění od podružných momentů zdůrazňuje soustředění na vlastní postavy a vnitřní děj obrazu.
Časově, tematem i podáním je blízký pozdnímu, asi současnému Škrétovu pašijovému cyklu z kostela sv. Mikuláše (1673-4) s týmiž určitými rysy pozdního díla s jistými expresivními prvky a zdůrazněným efektem temného pozadí.
Dílo nebylo doposud zahnuto mezi známá a v odborné literatuře zachycená díla umělce či jeho dílny. Zmínka o Škrétově autorství a zejména cena, na kterou bylo již v roce 1749 přes svůj špatný stav ceněno - 1000 zlatých - svědčí však spolu s jeho slohovým a výtvarným charakterem o jeho pravděpodnosti.
Karel Škréta, celým jménem Karel Škréta Šotnovský ze Závořic žil v letech 1610 - 1674 a byl nepochybně předním českým umělcem své doby.
Skrytá, nevtíravá hloubka Škrétova umění vychází i z jeho osobního a náboženského vývoje. Narozen v evangelické rodině, po Bílé Hoře zpočátku emigroval, ale po konversi ke katolictví se vrací a stává se vůdčí osobností české malby raného baroku ve druhé polovině 17. století, osobností, jejíž vliv je patrný i ve století 18., zvláště v díle malíře Petra Brandla.
Umělecky byl Škréta nepochybně silně ovlivněn italskou malbou, odkud si přinesl důslednou šerosvitnou metodu i některé komposiční zásady, i když toto ovlivnění mohlo být i nepřímé. Toto italské poučení spojuje Škréta s typickou domácí, v jádře klidnou a realistickou tradicí, a toto spojení nechává vyniknout vlastnímu skrytému vnitřnímu životu jeho postav.
Malba v refektáři - je-li vskutku Škrétovým dílem, je jednou z posledních maleb tototo tvůrce domácí malířské tradice, jakýmsi epilogem jeho života a díla.