Fotokronika farnosti Panny Marie Snežné v Praze

Vnitřní svět - 29. 11. 2012 - 8. 1. 2013

Slavnostní blahořečení Čtrnácti pražských mučedníků - františkánů od Panny Marie Sněžné, které proběhlo 13. října 2012 v pražské katedrále, klade naléhavou otázku po motivaci: Co pohnulo těchto čtrnáct mužů - v několika případech sotva dospělých chlapců, že byli ochotni vědomě a pokojně přijmout smrt z rukou násilníků, ačkoli se jim nabízelo několik možností, jak si životy zachránit?

V relacích, které se v čase kolem vlastního blahořečení veřejně objevovaly, byla často zmiňována věrnost: věrnost víře, osobnímu přesvědčení či osobnímu povolání. Ačkoli tyto postoje jsou mimořádně cenné, člověk je nucen se ptát: Je to skutečně všechno? Mohou tyto pohnutky člověku stačit k tomu, aby se vzdal života? Takto by se přeci mohlo zdát, že náboženská víra je záležitostí ryze osobního přesvědčení, že je pouze lidským rozhodnutím se pro určitou životní cestu, pro určitý životní plán.

Výstava, kterou zde představujeme, se pokouší nahlédnout o trochu dále, do prostoru, v němž zkušenost víry pramení: k živému ohnisku vnitřního života člověka, ať už máme na mysli nově blahořečené františkány nebo kteréhokoli jiného niterně věřícího křesťana.

Ohniskem, o němž je zde řeč, je prostor vztahu k Ježíši Kristu, který sám, jak křesťané vyznávají, podstoupil utrpení a smrt, již však svým vzkříšením překonal. A právě vztah k němu - Ukřižovanému a Vzkříšenému - zakoušený ve vnitřních setkáních, činí z pouhé ideje a individuálního přesvědčení bytostný vztah lásky, kterým se člověk cítí být zavázán a může jím být i pobádán se stejně krajnímu vydání se. S důvěrou, že i pro něj pak platí příslib nového života.

Výstava se tyto výsostně vnitřní a intimní skutečnosti pokouší nahlížet skrze dva soubory uměleckých děl. Každý z nich přitom vznikl v jiné době a za jiným účelem.

Prvním z nich je výběr z díla předčasně zesnulého výtvarníka Radka Brože, jenž je tvořen závěsnými obrazy a objekty, které obsahují christologickou tematiku. Tato díla pocházejí z přelomu 80. a 90. let 20. století. Jedná se o téměř současnou, resp. nedávno vzniklou, kontemplativní volnou tvorbu, v níž je Kristus viděn jako biblický beránek i kněz Nové smlouvy, jako Muž bolestí i jelínek, symbol obnovujícího se života.

Druhým souborem je kolekce historických liturgických předmětů z majetku Provincie bratří františkánů, které zahrnují časové období od pozdního středověku do 1. poloviny 20. století a jež byly zcela prakticky používány při slavení mešní liturgie, nebo v jiných souvislostech se svátostí Eucharistie. Eucharistie neboli svátost Těla a Krve Krista jakožto živé zpřítomnění i nabídka niterného setkání tak odkazuje ke skutečnosti, že ze zdroje vnitřního života lze čerpat vždy, v jakékoli době a za jakýchkoli okolností.

Prezentování těchto témat prostřednictvím svrchovaných uměleckých a uměleckořemeslných děl však v sobě skrývá jisté nebezpečí, a totiž, že k těmto mimořádně závažným obsahům přistoupí ať už autorky výstavy nebo divák z pohledu sledujícím pouze estetickou či výtvarnou kvalitu. Tomu by snad mohla zabránit osobní zkušenost s bolestí, neboť v sobě nese otázku po svém vlastním smyslu i svém vykoupení.
Amáta M. Wenzlová


_DSC3199
_DSC3204
_DSC3230
_DSC3226
_DSC3208
_DSC3220
_DSC3110
_DSC3191
_DSC3126
_DSC3121
_DSC3139
_DSC3192
_DSC3180
_DSC3151
_DSC3152
_DSC3187
_DSC3172
_DSC3160
_DSC3159
_DSC3176
_DSC3179
_DSC3195
_DSC3196

Radek Brož (1967 – 1996) vystudoval obor český jazyk a výtvarná výchova na pedagogické fakultě UK v Praze, kde poté působil jako odborný asistent na katedře výtvarné výchovy. Od konce 80. let se zabýval kresbou, malbou, vytvářením objektů a také grafickými technikami.

Od 90. let vystavoval samostatně (Praha, Olomouc, Řím) i v rámci skupinových výstav. Zařadil se zde mezi autory, kteří zobrazují křesťanská témata. Pracoval také na projektu dokumentace gotických šablon a rekonstrukce středověkého nábytku. V roce 1991 založil při kostele P. M. Sněžné výstavní síň CRUX, která se v prostorách nynější kaple Panny Marie Pasovské snažila jako první u nás zmapovat oblast za komunismu zakázanou, tedy umění zabývající se křesťanskou tématikou.

Radek Brož zemřel roku 1996. Od té doby proběhlo několik výstav (Roudnice nad Labem, Galerie Šternberk, Praha, Regensburg, Brandýs nad Labem), které mapují jeho tvorbu a snaží se ji představit lidem jako výpověď o hledání a nacházení Boha.