Fotokronika farnosti Panny Marie Snežné v Praze

Návštěva sboru církve husitské v Čelákovicích - 25. září 2005

Pozvánka od paní farářky Špakové (23) k návštěvě sboru v Čelákovicích, kde v současné době působí, dlouho čekala na své naplnění. Ne, že by chyběla dobrá vůle, ale stále se jaksi nedařilo najít vhodný termín. Až konečně v neděli - 25. září 2005 - se to podařilo. Krátce po nedělním poledni vyrazila skupinka poutníků v čele s otcem Michalem z Masarykova nádraží (1), (2), (3), (4), (5), (6), (7) vláčkem směrem k Čelákovicím (8), (9), (10), (11). Den jako vymalovaný, teplo, jaké ani o prázdninách nebylo.
Na nádraží naše poutníky očekávala paní farářka a se všemi se přivítala. Společně pak dorazili před budovu zdejšího Husova sboru (48), (49), kde už je očekávala členové místního sboru. Jak bylo slunce všude kolem, tak ho bylo plno i uvnitř a krásně ozlacovalo celý prostor a všechny ty desítky květin a věnečků na stěnách zdejšího kolumbária (20), (21). Paní farářka nám hbitě rozdala noty a úlohy, kdo co bude číst a kdo pronese jaké přímluvy, a zanedlouho začala bohoslužba. Ve sborech Církve československé husitské se hodně a dobře zpívá (19), - zdejší sbor zvládl i vícehlas, zatímco my katoličtí jsme většinou spíše jen tak nesměle přizvukovali. Ale i na naší straně bylo několik zdatných zpěváků, takže některé ty známější písně se nám podařilo sladit v docela slušný souzvuk. Ale i když je zpívání zajisté důležitou součástí každé bohoslužby, přeci jen, naštěstí, není tím nejdůležitějším. Boží slovo, kázání paní farářky (23) a upřímné přímluvy a prosby v tomto promodleném prostoru zalitém Božím sluncem, to všechno dohromady bylo krásným setkáním s naším nebeským Otcem, které jsme prožili společně s našimi bratry a sestrami z církve československé husitské.
Ale ještě nebylo všemu hezkému zdaleka konec! Paní farářka nás pozvala na posezení do přilehlé místnosti, kde na nás čekala spousta dobrot (26), (32), káva a čaj a hlavně milé povídání s našimi hostiteli (35), (37), (43). Líbilo se nám tam náramně, a kdyby nás nečekal další program, jistě bychom si s chutí poseděli déle. Jenže na pořadu byla návštěva místního katolického kostela, kterou jsme museli stihnout ještě před večerní mší svatou.
Kdo byl v Čelákovicích poprvé, mohl být upřímně nadšen! Kostel Nanebevzetí Panny Marie (50), (56) je umístěn v zeleni na konci města a od prvního pohledu je patrné, že to není jen tak obyčejná stavba. Však byl také na ni místní pan farář (57), (87) náležitě pyšný. A jak se ukázalo, měl k tomu i patřičný důvod, neboť se sám osobně zúčastnil na jeho poslední obnově před lety. Velmi rychle nás přesvědčil nejen o velkých znalostech tohoto svého kostela, kde působí již třicet let, ale především o svém velkém srdci, ve kterém s láskou sídlí i jeho bližní - sestry a bratři z husitské církve. Bylo pro nás velkou radostí a vlastně i velkou nadějí i velkým vzorem to, jak dokážou obě tyto církve vedle sebe ve vzájemné úctě žít a spolupracovat.
A protože i to, co je milé a hezké jednou skončí, najednou byla u konce i tato naše pouť dobré vůle za lepším poznáním našich blízkých ve víře, ale i sebe samých. Ještě cestou domů se nám čerstvé vzpomínky honily hlavou a mísily se s krásnými pohledy, které se nabízely z oken vlaku. Do krajiny se pomaloučku vkrádala tma, ale duše alespoň na chvíli jakoby zářila.

Text Hana Outratová, foto František Jirsa


1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

13

14

15

16

17

18

19

20

21

22

23

24

25

26

27

28

29

30

31

32

33

34

35

36

37

38

39

40

41

42

43

44

45

46

47

48

49

50

51

52

53

54

55

56

57

58

59

60

61

62

63

64

65

66

67

68

69

70

71

72

73

74

75

76

77

78

79

80

81

82

83

84

85

86

87

88

89

90

91