Z velikosti úkolu se mi podlomila kolena

Rohovor s autorem beatifikačního obrazu Tomášem Císařovským je převzat z Katolického týdeníku č. 41/2012.


Jak jste se k namalování obrazu k beatifikaci 14 pražských mučedníků dostal?

Před rokem jsem byl osloven k účasti v konkurzu ave druhém kole byl odbornou komisí vybrán právě můj návrh. Stále ovšem nebylo jisté, zda skutečně dojde k beatifikaci. Když se tak stalo, pocítil jsem obrovskou radost, splnil se můj letitý sen - namalovat závažný obraz pro mimořádnou událost do výjimečného prostředí. Ale zároveň na mě plnou vahou dopadla zvýšená míra zodpovědnosti. Z pocitu, že bude můj obraz viset proti jednomu z nejlepších pláten velkého barokního malíře V. V. Reinera, se mi podlomila kolena. V této situaci mi pomohla zkušenost s rozměrným obrazem Jana Pavla II., který jsem před časem namaloval pro kostel Svatého Ducha v Ostravě-Zábřehu.

Existují pro beatifikační obraz pravidla, kterých jste se musel držet?

Ze strany zadavatele jsem měl možná trochu překvapivě absolutní volnost. Celou dobu jsem komunikoval s Amátou Wenzlovou, která je ve věcech umění velice vzdělaná a otevřená. Takže určitá pravidla jsem si musel určovat především sám, což je myslím ideální stav. Pokud řešíte úkol takového formátu, defilují vám v paměti nejprve celé dějiny evropského umění. Tam někde začínáte hledat vlastní cestu, jak namalovat dobrý obraz se všemi náležitostmi, které by měl mít.

Objevily se během malby i komplikace?

Komplikace se samozřejmě během malování objevují vždy. V tomto případě ale naštěstí nebylo času příliš nazbyt. Obraz jsem maloval intenzivně, každý den, déle než dva měsíce. Toto zanícení mě ochraňovalo před skepsí. Jak výjev rostl a jak se upřesňoval, stále se přede mnou dál otvíral. Asi nejtěžší bylo nespokojit se s typizací čtrnácti postav, ale snažit se každé z nich vtisknout individuální osobitost, charakter a vlastní příběh.

Mohl byste stručně popsat proces vzniku takovéhoto obrazu?

Nejprve jsme museli najít pro ještě nenamalovaný obraz vhodné místo a poté určit definitivní velikost plátna. Bylo třeba mít na paměti, že obraz bude viset v lodi kostela pravděpodobně hodné dlouho, a proto jsem věnoval zvýšenou pozornost všem technologickým otázkám. Maloval jsem jen těmi nejkvalitnějšími barvami, které jsou dnes k dispozici. Zpočátku jsem úzkostlivě dodržoval všechna možná pravidla, abych je poté částečně odložil, neboť jsem pochopil, že s přemírou úzkosti bych se daleko nedostal.

Jak vy osobně vnímáte pražské mučedníky? Byli vám něčím blízcí i před malováním obrazu?

Musím se přiznat, že jsem toho o nich před vyhlášením konkurzu příliš nevěděl. Po prostudování mnohých historických pramenů se mi čtrnáct pražských mučedníků začalo vykreslovat v čím dál jasnějších konturách. Tím, že na mě padl úkol obrazem jim vrátit tváře, se stalo, že mě jejich příběh prostoupil v mnoha různých, leckdy i nečekaných rovinách. Dnes třeba vím, že přes propast čtyř staletí je jejich osud stále živý a má mnoho říci i naší ne zcela klidné době.