Ještě k obrazu 14 umučených bratří

Beatifikace 14 bratří františkánů v r. 1611 byla příležitostí k duchovní oslavě, ale i oslavě blahoslavenců uměleckým dílem. V našich zemích a v naší době je vytvoření takového díla vždy určitým problémem, neboť vyžaduje splnění řady podmínek a kvalit, které v běžné produkci naší doby nejsou samozřejmé.

Ukazuje to i rozhodnutí komise, která vybrala dílo Tomáše Císařovského. Uznávám, že z předložených návrhů, z nichž některé byly vystaveny v ambitu, neměla komise jednoduché rozhodování a že Císařovského obraz vyhověl nejdůležitějším potřebám beatifikačního obrazu.

Zdá se, že v obrazu převážila ikonografická, obsahová složka nad složkou výtvarnou, je tu patrný důraz na zachycení a výtvarné podání konkrétních osudů v postojích a tvářích bratří, avšak až agresivní míra realismu, či spíše naturalismu působí až neadekvátně, poněkud podobně jako naturalismus některých postav pozdně gotických obrazů. Snad dobře míněná až přílišná snaha o obsahovou názornost díla se do určité míry míjí účinkem.

Z výsledného díla se poněkud vytratila souvislost 14 mučedníků právě s naším kostelem, zachyceným na starších zobrazeních i některých dalších soutěžních dílech, které byly vystaveny v ambitu. Původní myšlenka seskupení skupiny mučedníků do siluety kostela je takřka nepozorovatelná, její náznak lze vyčíst jen z některých pracovních skic. V tomto smyslu je ikonograficky jasnější, včetně motivu kříže a františkánského Tau, návrh Milivoje Husáka.

Co se samotného obrazu týče, plně souhlasím s názorem Františka Jirsy. Po výtvarné stránce je dílo nepochybně dílem velmi tradičním, které přes své nepochybné, zejména obsahové kvality málo vypovídá o době svého vzniku. Obraz ukazuje v plné míře problémy a otázky, které musí řešit současné liturgické umění, zejména citlivý poměr a vyvážení mezi ikonografickou potřebou a složkou uměleckou, kde v našem případě zcela převládla složka významová. Cítíme zřejmou obavu ze soudobějších výtvarných forem, které ovšem nesou i určitá rizika a je třeba je velmi citlivě vyvažovat.

V této souvislosti se naskýtá srovnání s jiným uměleckým dílem v areálu kláštera, totiž vraty se sv. Františkem, od Petra Císařovského. Zde je poměr obou složek vyvážený, odpovídá mu jak vypracovaná ikonografie, tak i nutná míra, lze říci příznačně františkánského oproštění detailu ve prospěch působení celku. Obrazu Tomáše Císařovského nelze upřít upřímnou snahu o uctění památky 14 umučených bratří, i když jako výtvarné dílo nemusí každého oslovit. Jaké místo zaujme v galerii děl, která v našem kostele zanechali naši předkové, to ukáže budoucnost.

J. J. Outrata