Musí se obrazy líbit všem?

Pokud máme na mysli jakýkoliv obraz visící v obrazárně, znázorňující třeba krajinu, něčí portrét či zátiší, pak zcela jistě bez problémů připustíme, že takový obraz se přeci nemusí líbit všem. Ale jak je to s obrazem, který vznikl k poctě blahořečení umučených františkánů? Je to přípustné uvažovat v tomto případě v rovině líbí, nelíbí, natož svůj případně nesouhlasný názor vyslovit nahlas?

Při slavnostní mši svaté v neděli 14. října 2012 vidím dílo poprvé a nemohu říct, že bych jím byla zasažena stejným duchem, jako se mi stává při poslechu chvalozpěvu svatého Františka. Dívám se na jakousi ilustraci mučednické smrti čtrnácti františkánů, a i když nepochybuji o tom, že dílo bylo vytvořeno s pokorou k tématu a úctou k mučedníkům, nezasahuje mé srdce a nechává mne chladnou. Zkouším si představit, jak bych se asi já sama zhostila takového úkolu, kdybych byla nadána schopností malovat a říkám si, že možná všichni v kostele něco podobného prožívají. Určitě by bylo zajímavé vidět a porovnat, jak by se jeden každý takového úkolu zhostil. V duchu zvažuji, zda se hodnocením obrazu nějakým způsobem nedotýkám samotného blahořečení a s povděkem se naštěstí velmi brzy ujišťuji o tom, že nikoliv.

Začíná mše svatá, kostelem prochází dlouhý průvod starých i mladých františkánů, našich současníků, kteří ve svých srdcích nesou poselství svatého Františka mezi nás: „Chvalte a velebte Hospodina, a blahořečte mu a služte s velikou pokorou“.

Hana Outratová