Soutěž na beatifikační obraz

Přítomnost monumentálního závěsného obrazu s vyobrazením osoby, jejíž blahořečení resp. svatořečení, je veřejně prohlášeno při slavnostní liturgii, je v katolické církvi starobylou tradicí. Nejde o pouhou dekoraci, ale o reprezentaci v hlubokém slova smyslu: zviditelnění toho, co je sice neviditelné, ale přítomné.

Provincie bratří františkánů byla tak již v roce 2011, kdy bylo zřejmé, že rozhodnutí o blahořečení 14 bratří umučených v roce 1611 je v blízké době vysoce pravděpodobné, postavena před závažný úkol nalézt malíře, který by byl schopen vytvořit si vztah k osobám značně časově vzdáleným, k historické situaci, jež je v obecném povědomí téměř neznámá, malíře, který by byl schopen nalézt své místo – svébytné místo – v nesmírně silném, a zároveň v moderní době i v jistém smyslu problematickém, proudu katolické výtvarné tradice. Obtížnost úkolu spočívala i v tom, že obraz tohoto účelu by měl přesahovat svoji dobu a její výtvarné trendy, aniž by současně upadl do pouhého historismu.

Proto v pracovní skupině, která pro přípravu blahořečení v provincii vznikla v létě 2011, padlo rozhodnutí, že autor obrazu bude vyhledán cestou vyzvané soutěže. Prvním krokem bylo sestavení skupiny jmen výtvarníků, kteří by byli posléze osloveni. V této fázi přípravná skupina spolupracovala s Ivo Binderem z Muzea moderního umění v Olomouci a s galeristou Pavlem Lagnerem z Prahy; ikonografické zadání bylo konzultováno s prof. Janem Roytem. Malíři nebyli konfesně „lustrováni“, ale při výběru autorů bylo důležité, aby každý oslovený ve své tvorbě – kromě jiného – reflektoval i duchovní témata a vyjadřoval se také prostřednictvím figurální malby.

V listopadu 2011 byli osloveni malíři: Tomáš Císařovský, Milivoj Husák, Václav Sokol, Pavel Šlégl, Petr Štěpán, Jiří Štourač, Jakub Špaňhel, René Vlasák.

V lednu 2012 obdržela pracovní skupina od sedmi umělců práce, které v únoru posuzovala komise složená následovně: Jeroným Jurka OFM, provinciál, Jan Vianney Dohnal OFM, vikář provincie, Petr Regalát Beneš OFM, Amáta M. Wenzlová, zaměstnanec provincie, Alena Brožová, pedagožka výtvarné výchovy, Jan Kotas, liturg, Pavel Lagner, galerista. Díla byla opět konzultována z ikonografického hlediska s prof. Roytem.

Na základě předložených skic se komise rozhodla, že požádá Jiřího Štourače a Tomáše Císařovského o účast ve druhém kole a o práci většího formátu, která by reagovala na dodané podněty a připomínky. Současně také určila, že bude požádán Václav Sokol, aby na podkladě jedné ze svých skic připravil pamětní list beatifikace.

V dubnu komise, rozšířená o Antonína Klareta Dabrowského OFM, rozhodovala o dvou charakterově zcela odlišných, ale co do přesvědčivosti výtvarného vyjádření zcela rovnocenných, výtvarných dílech. Když pak 10. 5. 2012 papež Benedikt XVI. podepsal dekret, jímž bylo definitivně rozhodnuto o blahořečení umučených bratří, byl obraz zadán Tomáši Císařovskému.

Na výstavě v ambitu kláštera byla prezentována všechna díla, která v soutěži na beatifikační obraz vznikla jak v prvním, tak v druhém kole, ovšem s tou výjimkou, že až do vlastního blahořečení 13. října 2012 nebyly prezentovány obě skici, které vedly k definitivnímu obrazu. Místo nich na výstavě dočasně visely žluté kartony v odpovídajících formátech, a to proto, aby obraz byl při slavnostním obřadu skutečným revelatio, tj. nejen odhalením, ale i - pokud možno - zjevením.

Za přípravný tým Amáta M. Wenzlová