Konec dobrý, všechno dobré aneb vše tak, jak má být?!

Během přípravy na blahořečení jsem přemýšlela, jak asi vypadá ten velmi utajovaný beatifikační obraz a jak ho vidět dříve než v katedrále. Poté, co sestra Andrea zakopla o obraz v sakristii, jsem ucítila příležitost a přemýšlela jsem, že o něj půjdu taky nenápadně „zakopnout“. Pak jsem usoudila, že to není košer řešení, i když jsem věděla, že by mi to prošlo. Vzdala jsem to, ale někdo nahoře se asi usmál nad mým nápadem a splnil mé přání. Přišly kartičky na skládání a bratr Eliáš zmobilizoval svoji družinu o počtu celých tří lidí. Poslušně jsme naběhli do knihovny a mysleli si, jak to zvládneme. Kartičky byly krásné a originální (díky Leono), ale skládání bylo za trest (proč Leono?). Požadavek velitele Eliáše: „Tady máte těch deset tisíc a pozítří to chci!“ nám na rychlosti nepřidal. To ale není podstatné. Na skládačce byl TEN OBRAZ! To jsem nečekala. A nečekala jsme ani svoji reakci: „To je opravdu on?“ A to jsem ani nevěděla, že tam bratři mají uříznuté nohy a skrývají se tam další dvě vrány. To jsem zjistila až v katedrále a tam nebyl čas na přemýšlení.

Člověk obvykle nejdříve kritizuje a poté hledá pozitiva, tak tedy začnu také kritikou. Ornitologická výbava mne trochu vyděsila. Dva havrani by asi stačili, ale Bedřich Bachstein to má těžce pod kontrolou. Jako by říkal: „Hoši, jen klidně pojďte.“ Nějak mi toto gesto nesedí na bratra, který usiloval o přežití mladších spolubratrů na půdě. Spíše odpovídá muži, který stojí těsně za branou a čeká, že se popere, jestliže útočníci vstoupí dovnitř. Další bratři na tom nejsou lépe. Bratr se zdviženým prstem je zřejmě velmi nadšen z ratolesti či spatření Ducha svatého a ani netuší, že má asi pět centimetrů nad hlavou drápy. Bude překvapen. Další filosofuje, je vyděšen, modlí se nebo je mu to fuk. Myslím, že výrazovost není centrem dění a přesto je na ni kladen velký důraz. Nicméně autora obrazu obdivuji za variabilitu tváří a gest bratrů, která jsou sama o sobě výborná a reprezentativní pro portrét. Ale myslím, že do obrazu se nehodí.

Dále je zde přítomnost Ducha svatého. Přítomnost Boží je nejdůležitější! A přesto spíše vypadá, jako by se Duch svatý jen zalétl podívat, co se tam děje. Bedřich mu výrazem oznámí, že má všechno pevně v rukou, a tak může spokojeně odletět. Záře, která se na obraze objevuje, má vycházet z Ducha svatého, a přesto z něho nevychází nic, zatímco bratři až přehnaně září na dálku. Zdroj záře je nejasný. Nevím proč, ale na mě zobrazení Ducha svatého působí tak, že je tam omylem. Na první autorově skice Duch svatý není, na jeho místě je pátý černý pták. V dalších verzích je pouze změněna barva ptáka z černé na bílou, ale pouhou změnou barvy se nestane ze symbolu zla symbol Ducha svatého. Čekala bych, že ústřední postavou bude Bůh, Duch svatý, který září a do té záře zaobírá bratry. Boží záře je chrání před ptáky, symbolem zla.

Nicméně dost kritiky. Podívejme se také na jiné obrazy. Největší úspěch mezi lidmi sklidil, a to bez reklamy, Milivoj Husák. Proč? Jeho obrazy jsou františkánské od A do Z. Na první pohled to je jasný vítěz. Ale je tomu skutečně tak? Nejde přeci jen o to, že bratři jsou františkáni, ale jsou také lidé, na kterých se ukázala Boží velikost. Bylo by tedy správné zvolit františkánský obraz? Charakterizoval by oslavu Boží obecně nebo jen oslavu Boží ve františkánství? Není pochyb, že by se k františkánům více hodil obraz od malíře Milivoje Husáka, ale pro beatifikaci, která má zasáhnout i nefrantiškány, to chce asi trochu víc.

Názory na beatifikaci byly různé. Jak pozitivní tak negativní, silné, slabé i lhostejné. Stejně tak i tento obraz vzbuzoval v lidech silné a podobné emoce, prožitek krásy, nepochopení, odmítnutí. Názory na beatifikaci i na obraz jsou zajímavě podobné a jdou ruku v ruce, ale jedno je jisté: jsou silné a jejich síla se šíří dále. Stejně jako lidé postupně více slyší o mučednících a o kostele a klášteře Panny Marie Sněžné, které beatifikace proslavila, tak se také chodí na výstavu podívat i na další soutěžní obrazy a zajímá je, kdo další byl ve hře. Většina z návštěvníků výstavy říká, že měl být vybrán M. Husák, ale přesto je zde něco pozitivního. Zajímají se! Jak by to dopadlo, kdyby byl vybraný jiný obraz? Většina by byla spokojena, lidé by situací přestali řešit a za chvíli bychom zapomněli. Ne, tady nesmí dojít k zapomenutí. Beatifikace nebyla jen velká slavnost a za měsíc zase jsme tam, kde jsme byli. Nezáleží na tom, že na obraze je nepřiměřená symbolika. Samotný obraz jako celek je symbolem! Je smutné, že obraz dokázal pro svoje nedostatky rozdělit lidi na dva tábory. Samotná beatifikace s sebou nesla pozitivní ohlasy i kritiku, ale nakonec se lidé shodli, že všechno proběhlo dobře. Reakce a emoce okolo beatifikace a obrazu jsou podobné, jakoby ten obraz skutečně kopíroval beatifikační proces. Jen smíření okolo obrazu ještě nenastalo.

Beatifikace čtrnácti pražských mučedníků je změna dlouho očekávaná a krok vpřed pro všechny, pro celou církev, nejen pro františkány. A beatifikace je trvale platná. Tak jako obraz vzbuzuje diskusi, přitahuje pozornost a září (ať už jen díky barevnosti) mezi ostatními obrazy na zdech kostela, tak mají podněcovat diskusi, pozornost, zářit a být viditelní i umučení bratři a jejich příklad. Takže konec hádek a ruku na srdce. Nedopadlo všechno nakonec dobře? Vždyť i při rozhodování komise musel být přítomný Duch svatý. Nebo si myslíte, že se tam jen omylem zalétl podívat, co se tam děje?

Alena Kudějová