Svatý František z Assisi

František z Assisi měl na církev a společnost vliv jako málo církevních osobností. Vyznačoval se nevyčerpatelnou láska ke všem tvorům - nazýval je „moji bratři a sestry" - kázal zvířatům a své pocity vyjadřoval v nádherných básních a dopisech. Tento skromný, pokorný muž změnil svět.

František se narodil na přelomu let 1181/82 jako syn obchodníka v Assisi. Během svého mládí se František vůbec nezříkal světských požitků, byl to veselý mladík, plný života. Jeho cílem byla kariéra rytíře. V roce 1202 odešel ve svých 20 letech do války mezi městy Assisi a Perugií. Jednoroční zajetí ve tmavých sklepeních Perugie přivodilo obrat. František poznal, že v životě musí být ještě něco jiného než blahobyt a tělesné požitky.

V roce 1205 se jako často předtím František modlil v malém zapadlém kostelíku sv. Damiána pod Assisi. Náhle uslyšel, jak k němu mluví Kristus z kříže: „Františku, dej zase do pořádku můj rozpadlý dům!" František vzal tuto výzvu doslova, prodal četné balíky sukna svého otce a předal výtěžek faráři u sv. Damiána, aby mohl zase upravit kapli. Rozzuřený otec vyzval Františka, aby vrátil kupní cenu nebo že se musí vzdát dědictví. František všechno vrátil - a navíc se ještě vzdal dědictví. Před zraky biskupa a velkého množství lidí se zbavil svých šatů. Nahý vyběhl z města - to bylo jeho rozloučení se společností.

Brzy se k Františkovi, kterého obyvatelé Assisi prohlásili za blázna, připojilo několik stejně smýšlejících druhů. Jako učedníci Ježíšovi procházeli Umbrií a kázali. Každý musel napřed slíbit chudobu.

Od benediktinů dostal František darem kostelík Panny Marie Andělské s kousíčkem půdy. Nazval ho „Porciuncula" (malý dílek) a zřídil vedle kostela dům, který se stal kmenovým klášterem františkánského řádu. František hodně cestoval. V roce 1210 šel František s dvanácti druhy k papeži Inocencovi III. do Říma a dostal od něho potvrzení první jednoduché františkánské řehole. V roce 1212 do Dalmácie a v r. 1213 až 1215 do Španělska. Marně se pokoušel v r. 1219, během páté křížové výpravy, ve městě Damiette obrátit egyptského sultána.

V roce 1212 František založil společně se svatou Klárou druhý řád (klarisky) a v r. 1221 třetí řád pro laiky (terciáři). Františkánskou řeholi schválil s konečnou platností dne 29. 11. 1223 papež Honorius III.

Pro sebe samého viděl po celý život jen jeden cíl: chtěl být stále blíže Kristu. 24. září 1224 se svému Pánu přiblížil víc než kdy předtím: během hluboké extáze na hoře u La Verny se na Františkově těle objevily jizvy (stigmata) Ježíše Krista. Šlo přitom o první bezpečně dosvědčenou stigmatizaci vůbec.

František zůstal po celý život jáhnem. V posledních letech před smrtí musel snášet těžká utrpení. Ke zhubnutí a vyčerpám následkem neúnavné, těžké misijní činnosti hrozilo Františkovi ještě oslepnutí; pro silné bolesti končetin se často skoro nemohl hýbat, kromě toho ho soužily bolesti žaludku a jater. Zemřel v noci ze 3. na 4. října 1226 v Porciuncule v Assisi.

Ani ne dva roky po jeho smrti prohlásil Řehoř IX. 16. července 1228 Františka za svatého. Den předtím položil papež základní kámen k bazilice sv. Františka, nádhernému chrámu k uchovávání světcových ostatků. Když byl r. 1230 spodní kostel baziliky dohotoven, dal tam bratr Eliáš pohřbít tělo zakladatele řádu na tajném místě, z obavy před lupiči relikvií. Teprve po staletích, po několikerých marných vykopávkách, našli r. 1818 podzemní kryptu se světcovými ostatky a vytvořili náhrobek, který do dnešního dne navštěvují statisíce poutníků.

Františkův kult doznal rychle velkého rozmachu. Františkovy kostely byly zřizovány od 13. století na mnoha místech Evropy. Svatý František se stal námětem mnoha uměleckých děl. Nejstarším obrazem je freska v Sacro Speco v klášteře sv. Benedikta v Subiaco, která byla zhotovena ještě za Františkova života (1224). František tam má kapuci na hlavě. Slavná je také freska od Simona Martiniho v dolním kostele baziliky sv. Františka v Assisi (1326); ukazuje Františka se svatozáří.

podle knihy Vera Schauber, Hanns Michael Schindler: Rok se svatými